
Ach jo...tak už jsem zase vyřízená! Jen, co přijdu do školy, uvidím v těsném objetí mojí nejlepší kamarádku a nejlepšího kamaráda... Když se KONEČNĚ od sebe odlepí, jen mi lehce odpoví na pozdrav a dál už nevěnují reálnému světu žádnou pozornost. Píchne mě u srdíčka. To jim stojím jen za pouhý pozdrav? Už se mě nikdo neptá, jak se mám, jak mi je a tak. Oni si to neuvědomují a z toho je mi smutno, ale co se dá dělat... Nebudu jim přece vyčítat takové štěstí jako je láska... Kousek od nich se cucá další pár a já už to nevydržím. Vrazím do třídy a tam vydím tu spoustu tváří, co tak dobře znám. Svoje EX best friends a hromadu dalších kamarádů. Jen na jednoho se jako na kamaráda nemůžu koukat. Mám ho ráda, a on to ví. Jenže s tim vůbec nic neudělá... A to mě mrzí... Ale nemůžu mu přece nakázat, aby se zamiloval... Proč?! Nemůžu se koukat na líbající se páry a nebýt nešťastná...všichni si myslí, že jsem v pohodě, ale já už to nevydržím! Nemůžu se dál tak moc přetvařovat!!! A ještě k tomu jsem zamilovaná a nešťastná!!! Proč je láska tak složitá a proč teď vidím jen a jen šťastné lidi a já jsem na dně?!
Láska je velmi složitá,a nedokážu ti říct proč.Musíš doufat,musíš doufat že se poštěstí i tvému srdíčku,...Ale nezapomeň,Láska začíná velmi nádherným pocitem,ale končí někdy až nepřekonatelným smutkem...Tedy jak u koho..