Jednorožec...
...to nádherné mýtické stvoření sněhově bílé barvy, s dlouhým rohem uprostřed čela, kterého zná z pohádek jistě každý z nás. Údajně se vyskytují v lesnatých oblastech severní Evropy. Jsou vybaveni léčivým rohem. Jejich mláďata se rodí se zlatou srstí a až v dospělosti se srst mění do stříbrna a pak do bíla. Ale jak se na něj dívali ve středověkých dobách? Zkusím trošku poodhalit roušku tajemství. Skutečně existoval bílý jednorožec se zlatým rohem, který je vyobrazený na tolika tapiseriích... Popisy tohoto bájného tvora se liší text od textu. Řecký lékař, který navštívil roku 416 př. n. l perský dvůr, napsal, že v Indii žije divoké zvíře větší než kůň, s bílým tělem, tmavorudou hlavou a tmavomodrýma očima, jemuž z čela vyrůstá roh, který je asi 45 cm dlouhý, u kořene bílý, uprostřed černý a na ostré špici karmínový. Tento jednorožec je obvykle považován za kombinaci divokého indického osla, nosorožce a lehkonohé tibetské antilopy s rovnými dlouhými rohy, které se s bočního pohledu mohli jevit jako roh jeden. Plinius Starší se v 1. století n. l. ve své Přírodovědě zmiňuje o "monocerovi", tedy jednorožci, který má uprostřed čela dlouhý černý roh. Indičtí Sírové na něj pořádali lovy, nebylo jej však možné chytit živého. A jak se takový jednorožec lovil? Jediným způsobem, jak jednorožce ulovit byla lest. Sladkávůně panny, která ho zmámí na tolik, že jí položí hlavu do klína a usne. Tak se stal jednorožec symbolem čistoty a vyobrazením archanděla Gabriela při lovu na jednorožce - jak je možno vidět na mnoha kobercích a miniaturách - symbolem Mariina neposkvrněného početí Kristova. Jako figura představuje také Kristus sám toho Nejčistšího z Čistých. Roh, žíně a krev jednorožce mají velice účinné kouzelné vlastnosti. Žíně se například vkládají do kouzelnických hůlek, roh je součástí některých lektvarů, krev udrží jakoukoli bytost při životě, i kdyby ji od smrti dělil pouhý vlásek. Ten, kdo krev požije, však od té chvíle žije jen napůl a v zatracení, neboť zabít jednorožce je velká ohavnost, a tak tohoto způsobu používá pouze ten, kdo už nemá co ztratit. Víra v jednorožce se neomezuje jen na západní kulturu - čínský ťi-lin prý měl jelení tělo, koňská kopyta a jediný roh, který mu vyrůstal uprostřed čela a měřil asi 4 metry. Na rozdíl od jednorožce západního, který dokáže být divoký a dokonce útočný, je ťi-lin ztělesněná mírnost: nežere nic živého a nešlápne ani na nejmenšího broučka či stéblo trávy.Ve středověkých dobách byl jednorožec ceněn právě pro svůj roh, který v rozemleté podobě působil jako protijed proti všem známým jedům. Avšak dnes již víme, že rohy jednorožce, které se nacházely v pokladnicích chrámů , nebo vladařů byly většinou slonovinové kly narvalů či mrožů, kterým se v souladu se středověkým názorem, že každý tvor má svůj mořský protějšek říkalo mořští jednorožci. A číše indických vladařů byly ve skutečnosti vyrobeny z klů nosorožce. Tak jak to tedy bylo, žili jednorožci nebo jsou jen výplodem našich fantazií? Pokud žili, možná byli právě pro svůj roh vyhubeni, ale možná někde v nedotčené přírodě, v hlubokém lese chodí v noci k tůni… Já osobně si myslím, že ještě někde existují, ale je to hodně daleko... Někde skrytí před spoustou lovců, prahnoucími po jejich kouzelných rohách...

Taky jsem se dozvěděla, že žili ryby, které měli uprostřed čela dlouhý roh a proto, když jim někdo roh odcizil, pozažoval ho za roh jednorožce.

