
Proč na něj musím pořád myslet? Proč stojím před zrcadlem a křičím na svůj odraz, že je to zakázaná láska? Proč se chovám jako bych k němu něco víc cítila! Vždyť ho nemiluju!! Nebo ano? Ne! Určitě ne! Je to přece "zakázané"! Blbost...mám ho ráda jinak...určitě se z toho nemohla zrodit láska... Ale ty pocity... Jeden...nebo druhý? On mě nemiluje...prostě nikdy mezi námi nic nebude...to se dělat.?..ale já ho přece pořád miluju! Nebo se to pomalu vypařuje a začínám něco cítit k.......nenene!!!!!!! To je kravina! Blbost!!! Velká lež!! Jak mám chápat srdce ostatních když teď něrozumím vůbec tomu svému?!?! Proč je láska tak zlá a složitá? Proč mi nedovolí být šťastná?!?!