
Bála jsem se jen jediné věci...věci, která se prostě musela stát... Proč?!?!?! Mohla jsem být konečně šťastná se vším všudy... S nejlepšíma kámošema... A hlavně s klukem kterého miluju... Ale kterej nemiluje mě... Jediný plamínek naděje, která mě hřála včera uhasl... Je mi smutno... Nevím co mám dělat! Prostě už ani nevim pro koho žiju? Pro co? Proč?! Abych se každý den trápila pohledem do zrzadla na holku, o kterou nestojí nikdo, o koho stojí ona. Která je úplně zničená. Jediný člověk mě drží nad vodou... Jen jeden a jestli se něco stane s ním...už to nebudu já... Netuším, co teď budu dělat. Ještě jsem si asi pořádně neuvědomila, co přesně se stalo. Že už není nic. Všechny šance jsou pryč. Všechny nádherný myšlenky...vzpomínky...je za nimi tečka...tlustá čára...za kterou se nikdy nepodívám ani nic z toho neprožiju...
kdo je ten člověk, pro kterýho žiješ? Máma?