
Kurva lidi,
vždyť mě se svět rozpadá pod nohama! Možná vypadám šťastně, ale to je jen slupka napovrchu... Vždyť o lidech, co pro mě byli celej svět už nic nevím! Ty časy, co jsme byli spolu už se nikdy nevrátí a to si já neuvědomuju! Měla jsem nejlepší kámošku, která pro mě byla jako sestra, ale už je vše v háji. Totálně jsme se odcizili a každá máme teď někoho jiného. A je nejhorší, že to ani jedna nedokážeme před sebou přiznat.
Každej den mám strach co se stane zítra. Co zase ztratím. Co zase zkazím... Jak se budu trápit při pohledu na kluka, kterýho miluju a on mě ne i když jsme spolu tolik prožili.
Proč mě nikdo nedokáže mít rád jako holku? Proč každýho přitahuju jen, když je nadrženej? (Pardon za výraz, ale na vhodnější slovo si teď nemohu vzpomenout...) Proč je svět na mě tak hnusnej! Nestíhám! Ve všem! Nemám čas na starý kámoše! Nemám čas na svýho psa! Nemám čas na školu! Nemám čas sama na sebe! Nemůžu už si ani v klidu přečíst knížku bez toho, abych se někam honila! Jestli to takhle půjde dál, tak se co nejdřív zhroutím!
NisinQa